Již začátkem června prosakovala informace, že bude i po sedmi kolech v krajském přeboru reálná možnost převzít místo v divizní soutěži. Ačkoli jsme si byli vědomi, že se jedná o velmi kvalitativně rozdílnou soutěž, oproti kraji, na schůzi hráčů se odhodlání střídalo s touhou zkusit si náročnost této soutěže. Trochu jsme doufali, že se svaz může pokusit soutěže přelosovat, ale nakonec bylo jasně dané, že místo Nymburku je volný flek, pouze ve skupině Fortuna divize C. Hned nám blesklo hlavou, že složitosti s cestováním a dlouhé štreky budou další náročnou zkouškou, ale to poznání, bylo prostě lákavé. To víte, hrát skupinu A, měli bychom to blíže, než hrát krajský přebor;-). Ale…, „kdo se bojí s… v síni“, řekl by klasik. Původní kádr doplnili končící dorostenci z 1. FK Příbram (Čížek, Vokurka, Dušek a Matějka), Sýkora z Blatné a šlo se na to.
I díky výše uvedenému, bylo naším cílem, přípravu hrát s divizními celky. To se nám díky okolním týmům v divizi A a B povedlo. Oficiální příprava začala už 15.5 a s pauzou na dovolenou jsme do toho vlétli znovu 13. července. Hned první týden nás porazil po vyrovnaném výkonu Dobříš 2:1 a přišlo první varování. Měli jsme možná lepší šance, ale kvalita v zakončení domácích bohatě stačila na vítězství. Poté k nám zavítal oblíbený soupeř FK Mýto (rádi tam jezdíme na soustředění), kdy jsme opět vyhořeli v koncovce a dostali doma potupnou trojku – 0:3. A do třetice Sedlčany, kde jsme naopak měli velké štěstí a paradoxně jsme za to remizovali 1:1. No, a přišla první malá bilance. Soupeři rychlí, důrazní a v koncovce efektivní. My, slaboučké osobní souboje, koncovka žalostná, kondice a rychlost ucházející. Měli jsme na čem pracovat a naši hráči pocítili, co nás bude čekat v divizi.
První mistrovský zápas se jelo do pěkného areálu, k celku Velké Hamry s velkou podporou našich fanoušků. Bylo z nás cítit napětí a koncentrace, což pomohlo v samotném zápase, kdy jsme zaslouženě vybojovali bod za remízu 2:2. Nutno podotknout, že domácí byli hodně kvalitní a po našem vedení dva nula, rázně ukázali sílu a vzali si alespoň bod. Remíza nalila do týmu optimismus, což mělo znamenat trpké následující týdny. Doma před vysokou návštěvou jsme bušili do celku Náchodu a po několik neproměněných stoprocentních šancích, jsme všechny body nechali hostům, kteří právě koncovku zvládli na jedničku – 1:3. Následoval pohárový zápas doma s Mostem a všichni ocenili, že bylo na co koukat. Opět krásná atmosféra a bojovali jsme s favoritem, co nám síly stačily. Zažili jsme všechno, co pohárový zápas může nabídnout a po penaltách jsme odešli hrdí, ale opět poražení. Hráči vydali mnoho sil, které nám chyběly v Poříčanech. Domácím stačilo lépe se pohybovat a chlapským způsobem řešit souboje. Domů se odjíždělo se spravedlivou porážkou 0:2. Začalo se nad námi smrákat a domácí zápas s favorizovaným Vysokým Mýtem nám jasně ukázal, kde je naše místo v této soutěži. Vysoká porážka 0:6 byla zasloužená a mohlo být i hůř. Po výprasku jsme se vydali na hřiště do Kutné Hory. Tam byla touha po třech bodech hodně vidět. Ovšem, naše střelecká potence byla žalostná a místo, abychom domů vezli jasné vítězství, dostali jsme v 96min. na 2:2 a jeli domů, jako bychom prohráli. Domácí nebyli proti nám v pohodě a získali po průběhu zápasu bod. Nálada pod psa, ale kluci začali chápat, že tady je třeba mnohem více tahat za jeden provaz a zvednout své výkony mnohem výše. Bohužel, čekal nás zápas s dalším favoritem, tým Kolína. Po půl hodině bylo jasno a my byli v těžké defenzívě. Nakonec se nám podařilo ve druhé půli korigovat výsledek. Nebýt hloupých chyb, mohlo být i lépe, ale uznejme, že 5:3 pro domácí bylo nakonec zasloužené. To už nám leckdo vyřkl ortel a i tabulka dávala jasně najevo, že je hodně zle. Touha zlomit osud byla doma s celkem Horek vidět, až do Březnice, ale neuvěřitelné minely od začátku zápasu nám lámaly, až nakonec zlomili vaz. Mužstvo však ukázalo velké morální zdraví a za stavu 0:2 a 2:3 vždy vyrovnalo, ale další chyba v závěru zápasu nám nakonec vzala i ten bod, po kterém jsme už sahali. Porážka 3:4 jen utvrzovala, že tato soutěž chyby neodpouští. Další ukázka toho, co jsme schopni sami sobě udělat byla v Trutnově. Mimochodem, za mě nejhezčí fotbalový stánek podzimu. Bohužel, ani Trutnov nám nedovolil se nadechnout a po celkem sympatickém výkonu jsme dostali na frak a výsledek 1:4 byl jasný.
Tady si dovolím vsuvku a věřím, že ji nebudu stejně popisovat v jarní části. Hráče jsme často upozorňovali na kvalitu soutěže, souboje, koncentraci na první dotek a přesnost kombinací, ale stále se nám nedařilo všechny kluky nastavit. Po téhle porážce v Trutnově, jsem poprvé v kabině viděl, jak si to i ti poslední borci, nevěřící našim slovům, uvědomili. Mám tento pocit. Viděl jsem v kabině skleslé hlavy a velký smutek. Po zápase jsme si sedli na pivko, tak lidé, kteří vědí, vědí, že to vypláchnutí bylo prostě třeba. Osm zápasů a dva body nečekal asi ani ten největší skeptik, tedy ani já;-).
Po této osmizápasové strasti se začalo otáčet kormidlo podzimních dějin. Věřím, že na jaře ten zápal udržíme a bojovně se popereme o náš sen, a to záchranu.
Následujících sedm kol mělo úplně jiné parametry a zároveň velký vzestup našeho týmu. Letohrad přijel s pochvalou za naší hru, ale konstatoval, že hrajeme naivně a mladicky. Po zápase trenéři soupeře konstatovali, že to byl hukot, jak fotbal od našich borců bolel. Ano, to jsme chtěli a kluci to vzali za své. Sice jsme ještě nevyhráli, ale náš výkon snesl parametry. Remíza 1:1 byla zasloužená. Zase o trochu více zkušeností jsme měli na Dvůr Králové. První půli jsme mačkali soupeře, jako citrón, ale nevytěžili jsme nic. Druhá půle začala stejně a šli jsme zaslouženě do vedení, ale pozor. Přišla další zkušenost týmu. Strach o výsledek a vůbec vyhrát takový zápas, byl další nový námět k rozvoji (asi síla okamžiku nebo závěr v Kutné Hoře), kdo ví. My jsme od získaného vedení nebyli schopni pokračovat v dobrém výkonu. Soupeř hned po rozehrávce ohrozil naší branku a do konce zápasu chytl náš gólman pět tutovek!!! Na jednu nedosáhl a soupeř vyrovnal na konečných 1:1. Uf, byli jsme rádi, že jsme nedostali gólů více. No, a zase bylo, o čem mluvit. Bylo třeba klukům vysvětlit, že i my máme určitou sílu a nemusíme se podělat z vedení. Oba zápasy jsme doma remizovali, ačkoli jsme chtěli oba vyhrát. Náš čas měl asi teprve přijít. Nejprve se nám v Čáslavi postupně nedařilo jít po dvou šancích do vedení. Ve druhé půli, po nedorozumění, jsme nabídli soupeři šanci a on ji, světe div se, využil. Porážka 0:1 měla parametry fotbalu. Už nás soupeři nepřehrávali díky našim chybám a v osobních soubojích jsme se hodně vyrovnali. Obranná činnost se hodně pozitivně změnila. Bohužel, jsme stále poslední a zranění přibývali. Touha po vítězství a čím dál větší soudržnost, už nešlo fotbalovou paní štěstěnou nadále přehlížet. Přivítali jsme Kosmonosy a paní rozhodčí Zadinová byla u našeho historického momentu. Udřená a vybojovaná výhra 2:1, byla dle mého názoru zasloužená a tým ji potřeboval, jako sůl. Byla to odměna za víru a semknutí týmu v hodně těžkém období. Bylo až dojemné, jak kabina žila pro tento moment. Je to však jen malý krůček v této soutěži. Nicméně, další úspěch už byl zase blíž. Do Hlinska, opět moc hezký areál, se cestovalo týmovým autobusem. NO, a protože s námi jela fanynka Alča sama, nemohli jsme ji tam nechat mrznout bez úspěchu. Kluci hráli zdatně a domácím zatápěli, ale nakonec remíza 1:1, je pro nás úspěch. Myslím, že i domácí souhlasili s dělením bodů a jelo se zase domů. Nutné bylo pár zastávek u několika po sobě jsoucích benzinek, viď Václave;-). Podotýkám, že naftu jsme už koupenou měli z Tochovic ráno;-). Po minulém domácím úspěchu, mělo mužstvo chuť na další. Nechtěli jsme zklamat naše věrné fanoušky, kteří se od nás neodvrátili, ani po šíleném začátku. Libiš byl opět zdatný soupeř, o to více nás druhý úspěch za tři body těší. Řekl bych, že kluci předvedli konstantní výkon a brali jsme zaslouženě výhru 2:1. To bylo fajn, protože jsme po dlouhé době zase dotáhli spodek tabulky a začali dýchat na záda soupeřům, kteří s námi již přestali počítat. Zmobilizovali jsme poslední síly a vyrazili pro něco do Benátek. Trochu připo…, že? To víte, že toužíme po vítězství, ale také máme velký respekt k soupeřům a každého dobu si v této soutěži hodně vážíme. Zajímavostí je, že v prvním kole do Hamrů nás jel plný autobus. Do Benátek se jelo zase v plné obsazenosti;-)! Paráda! To je to, proč to stojí za to. Opět moc pěkný areál a hřiště velké, jako letiště. Kluci díky posledním zápasům neskutečně pookřáli a v Benátkách jsme leckoho překvapili. Nás s kolegou však ne. My cítili formu mužstva a odhodlání urvat body stejně, jako naši borci v kabině. V zápase nás domácí zpočátku zmáčkli a šli do zaslouženě vedení. To je možná trochu uspokojilo a ubrali na pohybu. V začátku sezóny by to takhle asi i stačilo a sesypali bychom se. Nyní však ne! Po obdrženém gólu to byli naši borci, kdo dupal naplno a ve druhé půli se podařilo zaslouženě vyrovnat. Domácí dlouho nemohli naskočit zpět na koně, a přestože měli ještě jednu velkou šanci, kterou náš gólman reflexivně vyrazil, vzali jsme si bod za slušnou předvedenou hru. Bod z Benátek znamenal nejen vítaný a zajímavý zisk, ale také fakt, že nejsme po podzimu poslední.
Čeho si velmi vážím a určitě mohu mluvit i za kolegu Balíka, tak ani v těžkých momentech, nepoklesla tréninková morálka. Nemoci a zranění nás také potkali, ale o to více to mančaft semklo. Nikdo to nevzdal a nechtěl to nechat jen tak. To nás baví, a i kdybychom měli spadnout, tak víme, že zadarmo to nikomu nedáme. Budeme se rvát, co nám síly budou stačit. Je to soutěž, která nás může jenom posunout. Chyby neodpouští, rozhoduje kvalita hráčů a soudržnost týmu. Rychlost a kondice je normou. Kdo z nás by si před rokem představil, že budeme součástí takhle vysoké soutěže? Stručně, nikdo. Výzvy máme rádi každý a rádi překonáváme různé hranice a překážky. Stejně to máme i my sportovci. Úplný začátek byl ve vtipu, že nástupem do divize, máme vlastně zachráněný přebor. Tak jo, ale budeme se rvát a nepochybuji, že kluci budou bojovat do úmoru. V počátku jsme hráli dost naivně a troufnu si říci, že až dětinsky. Postupem času a získanými zkušenostmi, se nám dařilo stabilizovat obrannou činnost. Máme hráče, kteří překročili své stropy. Bojovností, morálkou a srdcem to zvládají. Máme hráče, kteří mají talent a velký potenciál, ale měli by ještě více na sobě pracovat, aby jim neujel vlak. Máme hráče, kteří se na soutěž postupně skvěle adaptovali a stávají se našimi pilíři v týmu. Máme i matadory, kteří jasně ukazují, jak cenné zkušenosti pro náš tým mají. Škoda, že tohle nepřišlo o pár let dříve. Bohužel, svalový aparát čtyřicátníků a náročnost soutěže, mohou přinášet svalová zranění. Naše matadory to potkalo dlouhodobě. Ale, všechno zlé je pro něco dobré. Personální krize vykrystalizovala nové tahouny. Přátelé, moc si vážíme, že tohle hrajeme. Rozhoduje se jen na hřišti, hraje se fotbal tělo na tělo a rozhodčí mají vysokou kvalitu. Toho si také moc ceníme. Všude nás slušně vítají a chovají se k nám velmi přátelsky. Je to úroveň soutěže nejen sportovně vysoká, ale také slušnost a morální nastavení má vysokou úroveň. Skvělá zkušenost toto poznat a poučit se.
No, a už se blížím k závěru mého románového střeva;-). Jmenovat všechny by byl delší seznam, než samotný článek, tak to vezmu stručněji.
Velký dík, patří našim fanouškům. V Tochovicích se na fotbal chodí, ať se daří nebo ne, což přináší velice pozitivní dopad mezi nás všechny. Naši fanoušci umí uznat kvality soupeře a ocenit naši snahu. Přestože museli vydržet až do závěru podzimní části na naše vítězství, nepřestali nám fandit. Aspoň mohla Danča otevřít to víno. Moc vám všem děkujeme.
Stejně tak velký dík patří obci Tochovice za její podporu našeho sportu. Opakuji se každý rok, ale bez obce by to nešlo. Vážíme si toho.
Poděkování patří i našemu výboru v čele s předsedou Láďou Černým, který má docela hoňku, zajistit chod klubu a zaopatřit nás na cestách za našimi společnými sny. Dokopná tradičně skvěle připravená a plná dobrot posezónního charakteru. Nedílnou součástí týmu jsou i vedoucí Roman Bíba a naše fyzioterapeutka Gabča Skřivánková, která si na nedostatek práce nemohla naříkat;-)).
Děkujeme!!!
Je třeba zmínit a moc poděkovat za spolupráci i mému kolegovi Pavlu Balíkovi, bez kterého bych nemohl tohle zažít. Vždy je potřeba názorová oponentura a myslím, že vyvážení našeho společného úsilí nás baví. Vždyť my řešíme fotbal snad stejně dlouho, jako práci. Jsme snad blázni? Doma říkají, že jo;-). Děkujeme našim rodinám za jejich podporu.
A děkujeme našim borcům, kteří srdnatě bojují s osudem.
Brankáři – Ondřej Beran, Ondřej Matějka
Obránci – Václav Janů, Pavel Ivaník, František Mourek ml., Stanislav Vokurka, Michal Benda, Miroslav Čížek, Dominik Dušek
Záložníci – Tadeáš Balík, Martin Pazderník, Adam Matoušek, Petr Sirotek, Filip Vavruška, Jakub Sýkora, Josef Čížek
Útočníci – Martin Vašek, Petr Jendruščák, Jirka Ivaník, Ondřej Matějka (od září hostuje v Březnici)
Přátelé, skončila podzimní část sportovně historického roku Tochovického fotbalu. Chtělo by to ještě vyšperkovat v podobě záchrany. Bude to velice náročné a věřím, že nás přijdete zase podpořit.
Přeji všem, aby byl Covid na ústupu a neohrožoval naší společnost. Přeji všem klidný podzim a příjemnou zimu s pěknými svátky.
Všem hodně zdraví a radosti přeje
Marek Zárybnický