„ Nová sezóna začala přípravou 18. července a kádr byl doplněný několika novými tvářemi. Do mužstva přišli Martin Vašek, Ondřej Matějka, Tadeáš Balík a Matěj Bažant ze Spartaku Příbram. Na pár prvních dnů byl s námi i Pavel Kučera, ale tam jsme od začátku věděli, že se bude vracet brzy na Moravu, tedy zpět domů. Přípravu s námi absolvoval i bojovník z Ukrajiny Ivan Ljubka, ale nakonec vyřizování pracovního povolení se protáhlo a po odcestování domů na konci srpna, se k nám už nevrátil. První přípravný zápas s celkem spřáteleného týmu Třebska se nám povedl útočně naladit a zvítězili jsme 12:0. V druhém týdnu se ale povedla našemu vedení díky spolupráci s 1. FK Příbram a hodně pomohl Daniel Huňa, že nás posílili hned další tři hráči. Jmenovitě brankář Ondřej Beran, obránci Miroslav Čížek s Michalem Bendou. V této sestavě jsme odehráli náš Memoriál, kde jsme obsadili druhé místo za ČAFC Praha po porážce ve finále 1:2. mimochodem, finálovou vítěznou branku dal náš odchovanec Lukáš Bláža, který trefil z půlky hřiště z voleje nádherně za záda našeho brankáře. Semifinále jsme předtím vyhráli po velkém boji až na penalty 3:2 s celkem Bělčic, kde jsme dvakrát museli dotahovat vedení soupeře. Poslední přípravný zápas naše mužstvo cestovalo do Strakonic, za tamním Juniorem, který nově postoupil do Krajského přeboru jihočeského kraje. Náš tým byl v dobrém rozpoložení a po vyrovnaném průběhu jsme v závěru strhli vítězství na svoji stranu a nakonec vyhráli 4:1. Dobrá předzvěst před mistrovskými zápasy.
Samotnou soutěžní část byl první mistrovský zápas na půdě SK Doksy. Kladenské mužstvo tvořené převážně místními kluky, ale ti prošli z většiny mládeží SK Kladno. Tvrdý oříšek a už, už jsme sahali po třech bodech, ale domácí stihli vyrovnat. Následný penaltový rozstřel byl vlastně první a zároveň poslední vítězný za podzim. Nicméně, dva body byly doma a na začátek velmi pěkné. První domácí zápas nás čekal jeden z favoritů soutěže, celek Libušína. Další kladenský tým byl pohyblivý a dobře kombinačně připravený. Náš tým z počátku přežil několik ošemetných situací, aby si druhý poločas dokráčel pro vítězství 4:2. Do Rakovníka se nám cestovalo tedy poměrně s klidnou hlavou a těšili jsme se na fotbal s nebývale připravenou trávou. Pravda je, že i když se hrálo dopoledne, horko bylo úmorné, ale i s tím si obě mužstva poradili. Domácí po dvou porážkách posílili o několik hráčů třetiligového A týmu a chystali se nás překvapit. Náš tým však fotbalově ani v pohybu nezaostával, a tak se zrodilo tvrdě vydolované vítězství 2:0 na půdě silného mužstva. Podle slov domácích, že takhle se už těžko sejdou, jen potvrzuje kvalitu našich hráčů, kteří začali okupovat první příčky skupiny. My však ukázali další dvě posily. Filip Vavruška a Petr Sirotek doplnili své kamarády z dorostu 1. FK a ihned se zapojili do týmu. Nicméně v týdnu nás čekal pohár v Petrovicích, kde jsme vyhráli 3:1. V Petrovicích se hrálo převážně na jednu branku, ale gól nedat a nedat, a tak si hráči museli zabojovat až do samého závěru. V sobotu nás čekal silný celek Vestce. Začátek zápasu nenasvědčoval, že bychom se měli sklonit, ale opět se nám nepodařilo proměnit pár šancí. Naopak, sami jsme soupeři šance ve druhé půli nabídli a domácí zkušeně nabídku využili. Museli jsme se sklonit týmu, který celou sezónu drží formu, jako my. Porážka 2:4 byla zasloužená a my byli rádi, že jsme přežili bez zranění. Utkání bylo místy hodně tvrdé. Každopádně, v závěru jsme už neměli sílu na zvrat a odjeli po vyčerpávajícím týdnu poprvé poraženi. V září však začalo něco, co vlastně ještě skončilo, nebo se doufáme, jen přerušilo zimní pauzou. Začala nová série utkání bez porážky a hned Zdice u nás odnesli svůj pohárový
týden, kde se našim hráčů velmi dařilo, a soupeře jsme jasně přehráli 6:1. Po chutném domácím vítězství nás čekal druhý podzimní pohárový zápas, kde se na našem hřišti měl představit tým, JAWA Divišov. Hosté přijeli pouze s osmi bojovníky. Přestože jich bylo o dva hráče v poli méně, dokázali díky naši benevolenci vstřelit první dvě branky a dostatečně nás zaskočit. Naši hráči však zvedli hlavu a systematickým tlakem soupeře nutili k chybám a již v poločase jsme vedli 6:2. Kanonáda ve druhé půli byla dána zvýšenou aktivitou a narůstající únavou divišovských hráčů. Právem byla hrstka hostujících hráčů odměněna potleskem našich objektivních diváků. My si odvezli výhru 14:2 a postup do jarního kola. Chlumecké mužstvo doznalo v létě mnoha změn a mohutně posílilo na I. A třídu, kam před sezónou postoupilo. Naši hráči však měli dobrou formu a soupeře drželi na jeho půlce. Bohužel, potkal nás zápas, který ovlivnily individuální chyby, a domácí měli možnost dvakrát v utkání mít o gól více. Nezměrná bojovnost a morálka prát se o výsledek nám vždy přinesl vyrovnání, ale pokutové kopy jsme nezvládli vyhrát. Přesto si myslíme, že bod z Chlumce je cenný. Poté nás čekal doma nevyzpytatelný Mníšek, který sezónu nezačal dobře, ale ve svém středu má zkušené hráče. Hosté nastoupili v hodně defenzívní sestavě a drželi nás mimo velké šance. Dokonce po ojedinělé akci šli do vedení a my museli zase dotahovat. Povedlo se brzy po obrátce, ale přímý kop vyřešený dobře provedeným signálem nás opět přibrzdil. Tlak našich hráčů sílil a hostům docházely síly. Asi rozhodující okamžik přinesl hostující obránce, když vyrazil letící míč do branky rukou a stihly ho dva tresty. Penalta a červená karta. Penaltu Petr Jendruščák bezpečně proměnil. V deseti se našemu týmu hostům špatně bránilo a bylo otázkou času, kdy se povede otočit výsledek. Povedlo se a nakonec se můžeme radovat z vítězství 5:2. S tímto povedeným výsledkem jsme jeli do Podlesí k prvnímu okresnímu derby. V Podlesí náš tým přežil dvě velké šance domácích a poté pomalu získával otěže zápasu do našich rukou. Přišli naše šance a po našem rohovém kopu nepochopitelné hraní rukou domácího beka. Z penalty jsme šli do vedení a od té doby naši hráči nedovolili domácím vrátit se do zápasu. Obranná činnost dirigovaná zkušenými Petrem Jendruščákem a Pavlem Ivaníkem byla neprostupná a Ondra Beran z branky skvěle zrychloval hru. Ve druhé půli domácí úplně odpadli a naši borci dvakrát udeřili. Výhra 3:0 v Podlesí se dá přirovnávat k velmi povedeným a měla za následek skočení na čelo tabulky. Že jsme v září neprohráli, se znásobilo v říjnu, kdy jsme neztratili ani bod. Nejprve nás doma čekala Velká Dobrá, která po našich dvou gólech vypadala na ručník. Uspalo to i nás a byli jsme moc rádi, že jsme o poločase prohrávali jen 2:3. ve druhé půli však přišli naši hráči nabuzení otočit výsledek a povedlo se. Naše síla byla i ve skvělé kondici hráčů a to soupeřům nevonělo. Povedlo se tedy otočit výsledek a po vítězství 5:3 jsme potvrdili vedení v tabulce. Na našem mužstvu byla vidět forma a herní pohoda po zdařile otočených zápasech. V Jílovišti jsou většinou zkušení a bývalí ligoví hráči, ale tentokrát proti nám nastoupilo jen málo hráčů tohoto typu, protože domácí tým měl hodně zraněných a musel sáhnout pro doplnění do staré gardy a béčka. Nám se vstup do zápasu povedl a poločas byl 3:0 pro naše barvy. Druhá pro nás začala zjevně dříve, než jsme se probudili ze snu a rázem jsme se báli o výsledek, když domácí stáhli na 3:2. Nastoupivší Ondra Matějka ve spolupráci s kapitánem Jirkou Ivaníkem však potvrdili střeleckou formu a vysvobodili náš tým a vítězství 5:3 bylo na světě. Domácí zápasy jsou pro naše mužstvo mimořádné a vždy si moc přejeme před našimi fanoušky uspět. Někdy je třeba velké oběti a srdnatý boj. Jinak tomu nebylo ani ve druhém okresním derby se Spartakem Příbram. Prezident soupeře se snažil vytvořit neuvěřitelně nepřátelskou atmosféru, ale naštěstí se na obou stranách pohybují hráči a realizační týmy na úrovni, kteří jsou spíše kamarádi a rozdali jsme si to fotbalově v boji na hřišti. Spartak ukázal trénovanost a bojovnost, naši hráči obrovskou vůli a fotbalové kvality. I zde jsme otáčeli výsledek a povedlo se. Šancí bylo opravdu hodně, ale ve velké formě hostům mimořádně pomohl jejich brankář a dovolil „jen“ 2:1, což znamenalo tři body doma. Poslední říjnový zápas byl plný očekávání, protože Votice doma bývají silné. Tentokrát se předpoklady nenaplnily, a naopak bylo od začátku zápasu jasně vidět, že naši hráči chtějí zápas zvládnout a pěkný výsledek 5:1 byl vhodným vysvědčením. Závěrečná kola nás čekala mužstva spíše z prvních příček, proto bylo třeba se opravdu dobře připravit a soustředit se. Klecany rozdávají soupeřům hodně branek, tudíž bylo nasnadě, najít cestu, jak eliminovat nejlepšího střelce soupeře a jeho pomocníky. Nepovedlo se zcela, když nám soupeř vyrovnal, ale naši hráči po celý zápas měli zápas pod kontrolou a aktivní hrou si vytvářeli neuvěřitelné množství gólových šancí. Nakonec výsledek 4:1 byl potěšující, ale také s velkým vykřičníkem, protože určité podceňování v koncovce by se mohlo vymstít. To se nám vlastně také přihodilo. Při venkovním zájezdu do Sedlec-Prčice nás domácí před pěknou návštěvou a v pěkném areálu zaskočili svoji aktivitou a důrazem. Po celý zápas jsme nebyli ve své kůži a můžeme mluvit o štěstí, že vezeme bod za remízu 1:1 a bod navíc si zasloužili domácí, což také získali v penaltách. Nejsme kapela, abychom každý týden vyhrávali, ale i toto by mohlo sloužit, jako určité upozornění, že je třeba stále naplno pracovat. Sedlec-Prčice byl výsledkem určitého uspokojení po naší vítězné šňůře. V životě je vždy něco za něco a tady jsme se bezvadně poučili. Poslední domácí zápas nás čekala ve formě hrající Nelahozeves. Přístup našich hráčů byl zcela odlišný, vysoce koncentrovaný od minulého týdne. Po oboustranně bojovném a fotbalově pohledném zápase se ukázala kvalita našeho týmu a zaslouženě jsme vyhráli 3:0. Nádherný fotbalový výsledek a na závěr podzimní části.
Po letní obnově týmu, kdy starší kluky, nahradili ti mladší, se podařilo předsedovi postavit výborný tým, který se po celý podzim velmi slušně scházel, trénoval, dokázal si udržet dlouhodobou formu a výsledkově to potvrdil. Měli jsme i několikrát štěstí, a to prý přeje připraveným. Je třeba vyzvednout charakter kluků, kteří se spolu potkávají i mimo fotbal. Těžko vyzvedávat jednotlivce, ale tihle kluci vytvořili prostředí, kde se zrodil skvělý tým.
Obec nám před sezónou vybudovala zavlažovací systém a výrazně podporuje naši zábavu. Naše hřiště bylo nejen kvalitní a pěkné, ale stalo se i domácí (zatím!!!) neporazitelnou tvrzí. Často se bavíme a sám jsem to před několika lety zažil stejně, že se vždy dobře hraje tzv. na rybník a zvlášť ve druhých poločasech. Nebudete věřit přátelé, ale my jsme, možná dílem nějaké náhody, možná je kapitán Jirka Ivaník trochu kouzelník, vždy začínali tzv. nahoru a druhou půli právě na ten rybník. Opravdu to v podzimní části bylo doma vždy a stejné. 🙂 Super to byl podzim i ze strany našich fanoušků. Mladí Tochováci, tedy holky a kluci, nám každý zápas přichystali krásný a hodně slyšitelný kotel, což často potleskem a hlasivkami doplnili ti starší, kteří přišli nejen na dobrý fotbal, ale i na to pivko s klobáskou. Milé dámy chodí nejen fandit, ale několikrát nám dali pochutnat na jejich koláčích, bábovkách či jiných sladkých pokrmech. Moc vám všem děkujeme. V loňské sezóně se Tochovice díky mnoha zraněním v soutěži
zachraňovali až do závěru a nyní stojíme na prvním místě po polovině soutěže. Moc si toho všichni vážíme. Třeba i právě proto, že za krátký čas může být všechno jinak. Víme, že fotbal je kulatý a nemilosrdný. Zranění se nám vyhýbala a docházku nám minimálně narušovali pracovní povinnosti, případně ty rodinné. Velká výhoda. Přestože si uvědomujeme různá úskalí fotbalu a nespíme na vavřínech, tak nyní si to chceme společně s vámi hlavně užít. Jedná se o mimořádný počin a pevně věřím, že tím to zatím neskončí.
Ještě jednou veliké poděkování všem hráčům za reprezentaci klubu a obce, děkujeme všem fanouškům, moc, je to vážně pecka. Děkujeme vedení obce včele se starostou panem Walterem. Děkuji také mým kolegům z realizačního týmu, bez kterých by to prostě nešlo, a zvlášť děkuji našemu předsedovi Láďovi Černému. Stará se o nás opravdu příkladně.

Tento článek vyjde v prosinci, proto prosím dovolte, abych vám za náš tým popřál krásné a klidné Vánoce a do nového roku nepřeberné množství zdraví, štěstí a pohody.

Marek Zárybnický – trenér SK Tochovice